První slunečné dny a teploty zhruba kolem 12 – 14 °C jsou pro včely signálem, že mohou po dlouhé zimě opustit svůj úl. Vydávají se na první prolet – provádějí tzv. vyprášení, při kterém vyprazdňují svůj výkalový vak. V něm shromažďují po celou zimu odpadní produkty, včela si přirozeně do úlu nekálí.  

Podle těchto prvních proletů může včelař zhruba poznat, v jaké kondici se včely po zimním období nacházejí. Pokud z úlu vylétá sporadicky jen pár včelek, může to poukazovat na oslabené i nemocné včelstvo. Známkou síly bude naopak živelně vylétávající houf včel. Není však potřeba hned malovat čerta na zeď, pokud před česnem nevidíme žádnou aktivitu, někdy to může znamenat, že je na včely ještě stále brzo a žádný prolet a vyprášení prostě zatím nepotřebují.

Je radost být u těchto prvních proletů a pozorovat před česnem zase hemžení včel. Vyplatí se však k úlům zavítat v jiném než božíhodovém oblečení, včely jsou sice malé, zato je jich hodně, a skvrny od výkalů se špatně čistí.

 

Jeden z prvních jarních proletů včel

 

S prodlužujícími se dny a s rostoucí teplotou vzrůstá logicky také aktivita včel. První prolety a vyprazdňování jsme už zmínili. Včely však nosí do úlu také vodu a pyl a nektar z prvních kvetoucích rostlin (vrba, topol, olše, líska, sněženka či bledule), čistí úl a vynáší ven uhynulé včely. V době, kdy včely začnou vylétat na první pastvu, notně stoupne plodování. To znamená, že matka začne ve zvýšené míře s kladením vajíček. Zakrátko se vylíhne nová generace včel, která nahradí tu starou, která v úle přebývala od podzimu.

Včelí úl totiž přes zimu obývají tzv. dlouhověké včely. Na podzim včely radikálně snižují svůj počet a zimu přežijí jen tyto dlouhověké. Ty se líhnou na přelomu srpna a září a dožívají se 6 – 8 měsíců, aby na jaře zahynuly a byly postupně vystřídány svými kolegyněmi – krátkověkými včelami.