Včelí společenstvo je pozoruhodně provázáno. Každá včela plní určený úkol, funguje mezi nimi dokonalá dělba práce. Určitě většina z vás už od dob prvouky na základní škole tuší, že v úlu lze nalézt matku, trubce a dělnice. Zaměřme se nyní na včelí matku a její hlavní poslání.

Matku mezi ostatními včelami snadno poznáte, její zadeček je oproti dělnicím větší, protáhlejší, oči má ovšem menší. Ani s trubcem si včelí matku nespletete, jeho tělo je mohutnější, zavalitější. Zadeček matky je štíhlý, podobá se spíše tomu vosímu. V něm má také uložené žihadlo, ale na rozdíl od dělnic na něm nemá téměř žádné zpětné háčky. Po bodnutí je tedy schopna žihadlo vytáhnout, neumírá. 

Matka má obrovské kusadlové žlázy. Dělnice je mají také, avšak u matek je tato párová žláza rozvinuta nejvíce. Pomocí ní vylučuje tzv. mateří látku – feromon, kterým „ovládá“ celé včelstvo. Dělnice tento feromon z matky olizují, předávají si ho mezi sebou a tak včelstvem koluje informace, že je matka v úlu přítomná, včely jsou klidné, soudržné. 

Chybí jí voskové žlázy, nedovede sbírat nektar, pyl ani stavět včelí dílo. Nic z toho však umět nepotřebuje, od toho jsou v úlu včelí dělnice. Úkol matky je jiný, je jím především kladení vajíček. Aby ke kladení ale mohlo dojít, je potřeba, aby matka podnikla ještě jednu „aktivitu“, která náleží jen a pouze jí – snubní prolet. Na ten se vydává asi do týdne po vylíhnutí. O matce v tomto mezičase mluvíme jako o panušce. Panuška je totiž čerstvě vylíhlá a hlavně neoplodněná včela.

Včely se nikdy nepáří přímo v úle, to probíhá vždy za letu na tzv. shromaždišti. Jde o konkrétní místo v přírodě s průměrem od 30 do 200 m, kam se za slunného a pěkného počasí slétají říjné matky a říjní trubci. Ti pocházející z různých včelstev z širokého okolí, udává se, že na tato shromaždiště mohou doletět až ze vzdálenosti 10 km. Je dokázáno, že tato místa včelího páření zůstávají po mnoho let stejná. Což je úžasné, vezměte v potaz, že se na těchto lokalitách schází rok co rok jiné matky i jiní trubci, a přesto toto místo bez větších problémů najdou. Způsob, jakým jsou včely schopné tato místa vyhledávat, patří stále mezi dostatečně neobjasněný.

Podle již zmíněné mateří látky trubci detekují, že se na shromaždišti objevila páření chtivá včela. Tento feromon je tedy zásadní nejen v úle, kde udržuje mezi dělnicemi poklidnou náladu, ale je důležitý i při rozmnožování, plní také funkci sexuálního feromonu.

 

 

Nejdůležitější část těchto proletů je půvabně popsána v knize Hmyzí rodiny a státy od Jana Žďárka¹ (kterou tímto moc doporučujeme): 

„Jakmile se nejrychlejšímu trubci podaří uchytit nevěstě na zádech, obejme ji nohama a koncem zadečku nahmatá její žihadlovou komoru. Samička ji otevře a akt páření může začít. K přenosu spermatu a chámu dojde během několika sekund, přičemž pohlavní orgány trubce doslova explodují do otevřeného lůna samičky a oddělí se od zbytku těla. Umírající tělíčko trubce se zvrátí nazad a odpadá k zemi. Ve vejcovodech matky po něm zbude několik milionů samčích zárodečných buněk.“

Pokud vám označení snubní prolet znělo do teď vcelku romanticky, je možné, že právě v tomto momentě se (zvláště pro trubčí část lidské populace) romantika trochu rozplynula.

Takto se včela během velmi krátké doby (do 20 min) spáří průměrně se 4 – 10 trubci a je schopna od nich získat až 60 milionů spermií. S těmi si potom vystačí po celý zbytek života. Pokud byl první snubní prolet úspěšný a vejcovody matky jsou zaplněny, na další sexuální dobrodružství se už nevydává.

Matka se dožívá ze všech včel nejvyššího věku a to 3 až 5 let. Je však dobré po třech letech matku vyměnit, protože její stáří a kondice se odráží na celkovém stavu včelstva. Výstražným signálem může být i to, pokud matka neklade souvisle a my v buňkách nalézáme tzv. mezerovitý plod. I to může být znamením, že začíná přesluhovat. Mezerovitost plodu se však v úle může objevit i z jiných příčin, o tom snad ale zase někdy příště.

 

¹ ŽĎÁREK, Jan. Hmyzí rodiny a státy. Vydání I. Praha: Academia, 2013. 582 s. ISBN 978-80-200-2225-7